(Ne)učím miminko na nočník: Plenky nebo BKM? Jak najít ten svůj způsob? – 1. díl

Datum

Jak naučit děťátko na nočník začínají řešit maminky většinou až okolo prvního roku dítěte. Co když ti ale řeknu, že když tomu věnuješ čas už hned od začátku, žádné učení děťátka na nočník nebudeš muset řešit a nočník přejdete tak nějak plynule? Posílám ti tímto článkem myšlenku, možnosti z čeho můžeš vybírat. Tak se jí jen otevři a nech ji na sebe působit. Je v pořádku, tak jak to máš a jak to chceš ty. A nezapomeň, že i děti mají své vlny nejen náladové, i fyzické, pocitové a vývojové.

Jaké tedy jsou ty možnosti, ze kterých si můžu vybrat? Ukážu ti to na dvou „základních přístupech“, které oba záměrně popíšu do extrémů, abych ukázala celou škálu možností, které maminka s miminkem má a kde se můžou sami s miminkem hledat.

Představ si to asi takto:

|—————————–|

A                                        B

A. Plenky + učení na nočník
Při tomto „tradičním“ přístupu dostává miminko hned od narození jednorázovou plenku, samo necítí, kdy je mokré a je přebalováno v pravidelných intervalech, kdy rodič kontroluje stav plenky. Takto až do cca 1,5 roku kdy následuje učení na nočník, které zahrnuje: vysvětlit, co je to nočník, co tam má dítě dělat, udržet ho na nočníku dokud nevykoná potřebu a pak pořádně chválit, aby pochopilo, že to, co teď udělalo se po něm chce. Dělá se z toho hra, aby to batole bavilo, hubuje se při nehodách, chválí se, když se zadaří. A postupně děťátko potřebuje méně a méně plenek. Ideálně tomu nejlépe nahrává letní počasí, kdy může batole běhat po venku a nehody tolik nebolí jako doma na koberci. 🙂  

B. Přirozená hygiena děťátka bez učení na nočník (bezplenková komunikační metoda, BKM)
Při tomto „opačném“ přístupu má miminko na sobě většinou minimální látkovou plenku, nechává se i často odhalené a rodič ho už od narození pozoruje a učí se, jak dává miminko najevo potřebu. Když miminko potřebuje, podrží ho nad nádobou (záchod, kyblík, mísa…) a přitom miminku pojmenovává, co se děje (např. zvuk čururů, čííí, lulu, e-e…) Tím se od malička dítě učí, že se vylučuje mimo plenku a zvuk slouží ke komunikaci „teď můžeš“ příp. „teď čůráš“, „teď kakáš“. Rodič tedy reaguje na znaky dítěte, že potřebuje a interval, jak dlouho děťátko vydrží počkat se postupně (jak dítě roste) prodlužuje. Přechod na nočník je tak vlastně jen otázkou kdy se dítě naučí sedět.

Tolik alespoň ve zkratce dva krajní přístupy. Nicméně i z vlastní zkušenosti bych chtěla zdůraznit, že těch možností mezi je opravdu mnoho a každá maminka s miminkem si tak může najít to, co jim bude vyhovovat oběma nejlépe. A o tom to právě je!

Měj zatím nádherný den a příště se podíváme na konkrétní myšlenky a otázky, které ti pomůžou najít a určit ten váš jedinečný přístup s respektem k potřebám svým i miminka a zároveň s ohledem na současnou náladu nebo vývojové období. 🙂

S láskou, A.

Další
články