Přečetla sis minulý článek o dvou „krajních“ metodách a stále nevíš, kde mezi nimi je tvé místo? Dnes tu pro tebe mám konkrétní otázky a myšlenky, které ti v hledání vlastního jedinečného místa mezi těmito přístupy pomohou.

Kdo bude nejčastěji miminko přebalovat? Budu ho přebalovat jen já nebo i můj muž? Budu jej chtít dávat k babičce?

Jsme často doma nebo rádi a často cestujeme? Pokud cestujeme, přespáváme v místě, kde je k dispozici pračka?

Je pro mě důležitá ekologie, stopa, kterou plenkováním mé dítě zanechá? Co vnímám jako menší zatížení planety s ohledem na můj způsob života?

Chci raději jezdit pravidelně nakupovat jednorázové pleny (a hledat, kde jsou v akci) nebo budu raději pravidelně prát, sušit a skládat pleny látkové?

Budu „jenom“ plenkovat a učení na nočník řešit až okolo 1,5-2let dítěte? Nebo chci zkoušet dávat na nočník už od malička?

Přebalovat plenky můžu víceméně, když se mi to hodí, zatímco když chci dítě od mala brát na „záchod“ tak často musím odběhnout od něčeho, co zrovna dělám (postupně děťátko dokáže počkat třeba až dojdete zaplatíte nákup a vyjdete v obchodu ven a to klidně už v 6 měsících.)

Pokud chci s děťátkem „bezplenkovat“ a být důsledná (tedy vylučovat „vše“ mimo plenku) čeká mě také vstávání v noci, protože miminko nevydrží celou noc tak jako my dospělí. Jinak počítej s potřebou více savé látkové nebo jednorázové plenky.

„Ulehčení“ práce s plenkami jednorázovými je ulehčení vlastně jen ve fázi miminka, pak budu mít o to větší práci s batoletem při vysvětlování a učení na nočník.

Dávat na nočník od malinka ulehčí kromě vysvětlování co je to nočník a co se tam má dělat také peněžence a počtu potřebných plen. Dávání na nočník má také výhodu štíhlejšího balení přeci jen o trochu objemnějších látkových plenek oproti jednorázovým.

A ještě by vás možná zajímalo, že přirozená hygiena miminek pomáhá miminkům s bolestmi bříška a obecně bývají méně neklidné.

Pro doplnění mě ještě napadá napsat to, že i látkové plenky se vyrábí z materiálu ve kterém miminko necítí mokro. Je to zase otázka volby. Cítit mokro je pro děťátko signál, co se stalo. Ale zároveň by v tom mokrém také nemělo být moc dlouho. 🙂 No a pak zase naopak ho ten pocit mokra bude třeba budit nebo z něj bude neklidné během dne. Takže zase zpátky k sobě: Co od plenky a celého učení se na záchod chci?

A poslední poznámka závěrem a myslím, že je to zároveň to nejdůležitější sdělení: to, kde se ve svém přístupu nacházíte se může měnit nejen mezi dnem a nocí ale také mezi různým věkem a obdobím dítěte. Nám tohle třeba opravdu hodně pomohlo – když se nedaří – ať už maminka má vyčerpané období nebo děťátko se zrovna věnuje něčemu jiném (klasicky růst zoubků, vývojový skok atp.) tak si dovolit povolit ve svých nárocích. A pokud sice chci učit děťátko vylučovat mimo plenku, tak sebe ani malé nenutit v „náročných“ chvilkách. Dovolte si a pořiďte si na přechodné období látkovou plenku s jednodušším zapínáním, nebo si klidně kupte malé balení jednorázových plen v současné velikosti a prostě si na chvilku odpočiňte. Jen doporučuji dát si zase za týden max. 14 dní připomínku a zkusit najet znovu na ten svůj „ideální vysněný“ přístup. Uvidíš, že zase spousta věcí bude snazších a příjemnějších pro vás pro oba. Jak si v tom můžu být tak jistá? Protože jsem to zažila (a ještě vlastně občas zažívám) na vlastní kůži.

Toť za mě to nejdůležitější, co jsem za skoro rok a půl používání lákových plenek a bezplenkování nasbírala. Věřím, že už seš si ve výběru (bez)plenek minimálně o trošku jistější. A budu moc ráda, když mi napíšeš svůj názor a kde jste se vy s miminkem našli.

Do té doby měj krásný den, s láskou tvá,
Anna Zítko